Když jsem se vrátila z dobrovolnické praxe v Itálii, cítila jsem se skutečně naplněná a šťastná z času, který jsem tam strávila. Hostila mě organizace s názvem Kalistratia a upřímně řečeno, byl to jeden z nejsmysluplnějších zážitků mého života.

Od první chvíle jsem se cítila vítána. Antonio, zakladatel organizace, nás osobně vyzvedl na nádraží, i když už byla pozdní noc. Vždy se o nás staral, jako bychom byli rodina, nosil nám jídlo do ubytování, kontroloval, jestli něco nepotřebujeme, a ujišťoval se, že se cítíme dobře. Náš vztah s ním nikdy nebyl jen vztahem dobrovolníků a organizace; byl mnohem hlubší. Bylo to, jako bychom byli jeho rodina v Itálii a mohli jsme ho požádat o pomoc nebo radu, stejně jako bychom to dělali s naším vlastním otcem. Na toto pouto nikdy nezapomenu.

Život v Kalábrii v jižní Itálii byl jedinečným zážitkem. Místní byli neuvěřitelně vřelí a čas strávený s nimi mi pomohl skutečně pochopit význam komunitního ducha. Měl jsem možnost ochutnat tradiční pokrmy, vždy lahodné a připravené s láskou. Také jsem pomáhal organizovat festival „Kalábria Eco Fest“; jeho energie a duch byly nezapomenutelné: tanec, hudba, smích a celá vesnice se sešla.

Jednou z nejlepších věcí pro mě bylo naučit se nové věci, o kterých jsem si nikdy nemyslel, že je vyzkouším. Naučil jsem se pár italských slov a dokonce jsem napsal věty jako „Musíme s tímhle autem pohnout.“ I když nemluvím plynně, bylo vzrušující vyjadřovat se v novém jazyce. Naučil jsem se pár italských tanců a dokonce jsem začal hrát na kytaru, což mě přiblížilo k tamní kultuře a tradicím.

Velmi zvláštním okamžikem pro mě bylo, když jsem měla možnost sdílet s nimi svou kulturu. Jeden večer byl věnován libanonské kuchyni a vařila jsem pro asi 15 lidí. Všichni byli ohromeni chutěmi a pokrmy, které jsem připravila. Vidět, jak moc si libanonskou kuchyni váží, jsem byla na sebe hrdá, protože nešlo jen o jídlo, ale o propojení kultur a sdílení kousku mého domova s ​​nimi.

Dalším skvělým aspektem mé dobrovolnické práce byla práce s dětmi. Zjistila jsem, kolik trpělivosti a kreativity to vyžaduje, a naučila jsem se je zapojit zábavným a smysluplným způsobem. Dokonce jsem s nimi a ostatními dobrovolníky zkusila malovat, vybarvovala jsem schody v hlavní vesnici. Nejsem umělkyně, ale k mému překvapení se lidem mé obrazy moc líbily! Někteří vesničané mě dokonce požádali, abych je namalovala pro jejich domovy, a já to s radostí dělala ve svém volném čase jako dobrovolnice.

Zároveň jsem se s nimi také podělil o trochu arabské kaligrafie. Napsal jsem jim na ruce jejich jména nebo krátká arabská slova a oni byli vždy nadšení a zvědaví. Stal se to zábavným způsobem, jak si vyměňovat kultury a ještě více je to propojilo.

Organizace se také postarala o to, abychom si mohli užívat okolní prostředí. Vyrazili jsme na pláž a trávení času s místními u moře bylo velmi relaxační a osvěžující. Nešlo jen o dobrovolnictví, ale také o budování vazeb, učení se jeden od druhého a pocit, že jsme součástí velké rodiny.

Hluboce mě dojala ohromná podpora, kterou lidé projevovali palestinské situaci. Jako člověk z Blízkého východu, který přímo zažil dopady války, pro mě tato solidarita hodně znamenala. Všichni kolem mě projevovali empatii, zájem a jasné vědomí, že jsou na správné straně historie. Tato podpora mi dodala útěchu, sílu a naději.

Také jsem objevila nový aspekt života: žít ekologičtěji. Naučila jsem se vařit veganská jídla, která nevyžadují žádné plýtvání potravinami ani použití živočišných produktů. Bylo inspirativní vidět, jak lahodná a kreativní může být veganská kuchyně. Také jsem se naučila jednoduché způsoby, jak žít udržitelně: šetřit energii, snižovat odpad a být ekologičtější. To jsou lekce, které si teď s sebou nesu každý den.

Když se ohlédnu zpět, mohu říct, že můj pobyt v Itálii byl skutečně radostný, inspirativní a transformativní. Dozvěděl jsem se o kultuře, tradicích, jazyce, umění, udržitelnosti a především o štědrosti a laskavosti. Kalistratia a Antonio vytvořili prostředí, kde jsme se necítili jako hosté, ale spíše jako bychom tam patřili, jako bychom byli součástí rodiny.

Nikdy nezapomenu na Giorgii InformaGiovani a její kolegyni Alici, kteří mi byli vždy k dispozici, aby mi pomohli a podpořili mě. 

Bylo to víc než jen dobrovolnictví: byla to životní zkušenost, která mě seznámila s lidmi, kulturami a hodnotami způsobem, který si s sebou ponesu navždy.

Moayad Ismail